Děti v exekucích

Chodí do školy, těší se na řidičák nebo svoje první pivo… když jim na dveře zaklepe exekutor. Sci-fi? Kdepak, dětí v exekucích už jsou v naší zemi tisíce a stále jich přibývá.

Jestli mě na poslanecké práci něco hodně baví, tak že mi otevírá oči – i když je to často dost smutný pohled. Tenhle týden pro mě takové „prozření“ znamenala skvělá konference Global Money Week na podporu finanční gramotnosti, která proběhla pod taktovkou sdružení EFPA Česká republika a obecně prospěšné společnosti yourchance.

Jedním z hlavních témat prezentací totiž byl problém stále stoupajícího počtu dětí, které končí v exekucích. Musím přiznat, že když jsem ho zaregistrovala poprvé, měla jsem neodbytný pocit, že jeho význam špatně chápu – logika napovídala, že přeci není možné, aby se exekuce týkaly i dětí.

Tehdy média otevřela případy dětí zadlužených kvůli neplacení poplatků za komunální odpad rodiči. U odpadu to ale skončilo a o komplexní řešení problému se nikdo nestaral, takže jeho rozměry jen narůstaly. Dnes už čelí exekucím tisíce dětí, nejčastěji kvůli neuhrazeným pokutám z knihoven, za jízdu v MHD načerno nebo fakturám telefonních operátorů. V posledních dnech je nicméně neutěšená situace dětí, které jsou zadlužené ještě před dosažením dospělosti, předmětem široké diskuse v rámci běžné veřejností, médií a konečně i Poslanecké sněmovny.

Všeobecně panuje názor, že za dluhy nezletilých by měli být odpovědní jejich rodiče, respektive zákonní zástupci či osoby, které je mají v péči. Dokonce je již vypracován návrh novely občanského zákoníku, který tento názor promítá do legislativy, je s ním však spojena jedna kontroverzní otázka: má nést za dluhy nezletilého odpovědnost zákonný zástupce NEBO osoba, která ho má v péči, tedy například pěstoun?

V tomto případě mi přijde logické, aby se pěstounů odpovědnost netýkala. S ohledem na práva biologických rodičů dětí, které jsou v náhradní péči (ať již ústavní nebo pěstounské), by se totiž právě pěstouni mohli dostávat do exekucí až příliš rychle. Proč?

Jeden příklad „ze života“. Před pár dny jsem si vyslechla příběh, nad kterým mi upřímně zůstává rozum stát. Týká se chlapce, který vyrůstá v dětském domově a je starší 15 let, tudíž má občanský průkaz. Jeho IQ však bohužel není tak vysoké, aby byl dostatečně ostražitý vůči nejrůznějším nástrahám. Jak se bohužel často stává, chlapce nedávno začala navštěvovat jeho biologická matka. Nejde o nic neobvyklého, děti v náhradní péči díky ní najednou bývají pro své rodiče zajímavé kvůli financím, na které při odchodu do samostatného života dosáhnou. A ani tenhle případ není výjimkou.

Chlapec se chtěl mamince pochlubit nedávno získanou občankou, ta si ji ale ofotila a kopii použila k uzavření smlouvy s telefonním operátorem na synovo jméno. Další vývoj si asi umíte představit. Milující matka faktury od operátora nehradila a jejímu synovi tím pádem vznikl dluh, který je na něm vymáhán exekucí. Taky vám to hlava nebere? Pyšný majitel nového občanského průkazu ani nevěděl, že se stal smluvní stranou a zavázal se k úhradám služeb operátora. Navíc děti z dětských domovů v nich nemají trvalé bydliště, takže jim tam ani nejsou doručovány faktury nebo výzvy k uhrazení dlužné částky (zajímavé ale je, že exekuční titul naopak na adresu dětského domova úspěšně dorazil). A jsme zpátky u možného ohrožení pěstounů nespočtem exekucí, které by zmíněná novela přinesla.

Na jedné straně je tedy zřejmé, jak zásadní je téma dětí v exekucích legislativně řešit, na druhé pak stojí potřeba dívat se na něj komplexně, z více úhlů. A čím dřív, tím lépe.