Nevím, jak vám, ale mně přijde, že Vánoce utekly strašně rychle – a ještě rychleji celý loňský rok. Stala jsem se v něm poslankyní s cílem změnit aspoň ty věci, na které dosáhnu, k lepšímu. Jednou z nich je systém ústavní a náhradní rodinné péče. Některé děti mají bohužel složitější život a chybí jim to, co ostatní často považují za naprostou samozřejmost – fungující rodina. Pěstounství je jednou z cest, jak takovým dětem pomoci, jeho legislativní úprava je ale pořád nedostatečná. Pěstounům, kteří odvádí neuvěřitelnou práci, chybí úplně základní podpora ve formě možnosti specializace nebo využívání nejrůznějších služeb, které by jim starost o děti usnadnily. Další problém představuje například fakt, že je agenda náhradní rodinné péče roztříštěná mezi jednotlivé rezorty a nelze ji tím pádem řešit efektivně.
Někdy mám na tu svoji poslaneckou funkci vztek, protože změny, které jsou potřeba, nejdou ve Sněmovně prosadit tak rychle, jak bych si přála. Na druhou stranu jsem ale vděčná, že jsem poznala spoustu skvělých lidí, se kterými můžu na těch změnách pracovat.