Od chvíle, co jsme s kolegy Sněmovně předložili návrh novely antidiskriminačního zákona, se nestačím divit. Nejčastějšími argumenty odpůrců novely jsou totiž různé domněnky, které se totálně míjí s dosavadní zkušeností.
Třeba že zaměstnanci budou najednou šikanovat své zaměstnavatele a hrozit jim antidiskriminačními žalobami. Ti je přitom mohli šikanovat už od roku 2009, kdy jsme antidiskriminační zákon přijali, ale nějak se jim do toho nechtělo – takže upřímně řečeno netuším, proč by s tím začínali teď.
Dalším oblíbeným argumentem je strach z posílení vlivu neziskových organizací, které si prý možností podávat veřejné žaloby „nahrabou“. Neziskové organizace mohou nicméně oběti diskriminace zastupovat už od roku 2003 a dosud svého práva nezneužily. V případě veřejných žalob se navíc budou moci pouze domáhat, aby bylo od diskriminačního jednání upuštěno, samozřejmě bez nároku na jakékoliv odškodnění nebo finanční plnění.
A tak je to pořád dokola, až si říkám, jestli nemá pravdu právě Jiří Pehe, který pro Český rozhlas řekl, že
„Otázkou je, zda odpůrce přesvědčí sebelepší racionální argumentace. Novela antidiskriminačního zákona má totiž našlápnuto k tomu, aby se stala dalším terčem širší kulturní války mezi konzervativci a liberály, ač v daném případě nejde o hodnoty, ale především o lepší vymáhání již platných zákonů.“
Celý rozhovor s Jiřím Pehe najdete ZDE.