Tyhle krásné zasněžené kopce nenajdete v Tatrách ani Alpách, ale v Libanonu. Libanonské sjezdovky patří u milovníků zimních sportů ke stále vyhledávanějším a není divu: kombinaci zasněžených vrcholků s vůní orientu vám prostě evropské hory nenabídnou. I proto se ostatně Libanonu přezdívá „Švýcarsko Orientu“.
Sama jsem tuhle malou, ale nádhernou zemi navštívila poprvé před 30 lety. Od té doby jsem se sem nesčetněkrát vrátila, našla si tu přátele a poznala blíž místní historii, díky které mi tahle země ještě víc přirostla k srdci. Některé dějinné milníky se totiž dost podobají těm českým, přestože od sebe obě země dělí tři tisíce kilometrů – na mysli mám hlavně „okupaci“ Libanonu Syřany, která se také dlouhá léta tvářila jako bratrská pomoc…
V posledních měsících nicméně Libanon trápí něco jiného, a to masivní protesty proti vládě. Proč? Situace v regionu nebyla nikdy zrovna snadná. Země se dlouhodobě potýká s ekonomickými problémy, Libanon patří mezi nejzadluženější státy světa, čelí vysoké míře nezaměstnanosti a všudypřítomné korupci. Životní náklady Libanonců rostou závratnou rychlostí a řada z nich se začíná propadat do chudoby. Celkově špatné ekonomice země pak nepřispívá ani vysoký počet uprchlíků ze Sýrie, který už dosahuje milionu.
Někteří z mých přátel se do protivládních protestů zapojují, věnují tomu spoustu energie. Díky veřejnému tlaku se tak podařilo dosáhnout rezignace premiéra, po které protestující volali, tím ale jejich boj nekončí – výměnou vládní garnitury se totiž ekonomická situace přes noc nezlepší, stejně jako nezmizí korupce, která za dlouhá léta stihla důkladně prorůst místním systémem.
Proto všem Libanoncům přeji hlavně trpělivost na dlouhé trati, po které ještě musí jít, aby jednou dokázali naplno využít potenciál své krásné země 🍀