Dnešek přinesl další vlnu opatření proti šíření koronaviru a mně vedle nich hlavně vztek – na ty, kvůli kterým se čím dál tím přísnější opatření musí přijímat.
Když jsem ráno jela do Sněmovny, bylo její malostranské okolí plné lidí, kteří zjevně nečtou, neposlouchají rádio ani nekoukají na televizi. Jinak si neumím vysvětlil, proč skoro nikdo neměl roušku a když už, tak pod nosem. Našlo se i pár veselých existencí vychutnávajících přímo na tramvajové zastávce první ranní lahváč.
Ještě víc mě pak nadzvedla cesta z práce kolem hloučků teenagerů, kteří s rouškami na půl žerdi (v tom lepším případě je dokonce měli) v klidu popíjeli přímo na chodníku.
Chápu, že nikomu není příjemné, pokud se najednou musí omezovat ve věcech, na které dřív vůbec nemyslel. Ale bojovat tímhle způsobem za „svobodu“ a stahovat tak na dno všechny ostatní, může prostě jen idiot.