Už tuto sobotu si Slováci zvolí novou hlavu státu – a jak ukazují aktuální průzkumy, nejspíš tentokrát nepůjde o prezidenta, ale prezidentku. Politická kultura u našich sousedů prochází zjevnou transformací a těžit z ní můžeme i my. Jak? Jednoduše, příklady táhnou. Vím, že mě teď řada lidí nařkne z naivity a idealismu, ale s tím už se smířím: chci věřit, že i my Češi budeme v příštím boji o Hrad schopní vygenerovat skutečně vhodné kandidáty na prezidentský post.
Po prvním kole voleb na Slovensku jsem měla pocit, že už svým „bratrům“ můžeme gratulovat. Zdálo se totiž, že dostatečné kvality mají oba postupující kandidáti. Když jsem ale den na to sledovala u ranní kávy jejich diskusi, začala jsem postupně preferovat Zuzanu Čaputovou. Čím si mě získala? Spíš řeknu, čím mě odradil její soupeř Maroš Šefčovič. Jen pár hodin po vyhlášení výsledků prvního kola vystoupil s útočným projevem namířeným proti Čaputové, který dokonale odrážel nadměrnou velikost jeho ega. U jednoho výpadu pak bohužel nezůstalo a Šefčovič v agresivní kampani pokračoval ještě několik dní.
O to obdivuhodnější byla reakce Zuzany Čaputové, která jeho invektivy s noblesou přešla. Že se v jejím případě nejednalo o výraz slabosti, ale naopak síly, je pak zjevné z dalších mediálních výstupů této dámy, která nemá problém postavit se k věcem čelem i v nepříjemných situacích. O její kuráži ostatně svědčí samotný fakt, že se vydala do prezidentského klání – pokud se jí totiž podaří ve volbách zvítězit, musí počítat s vysokou náročností výkonu funkce hlavy státu, který zasáhne do osobního života celé její rodiny v míře na hranici snesitelnosti.
Vrátím se ale ještě v politice tak často zmiňovanému egu, které sehrálo ve vývoji prezidentských voleb na Slovensku zásadní roli. Jak se ukázalo, právě přebujelé ego může mít u některých politiků tragické důsledky v podobě zničení v počátku zdravé ambice. Jeden příklad za všechny: kdyby pánům Kotlebovi a Harabinovi pocit vlastní důležitosti nezabránil uzavřít dohodu o spojení sil, možná by výsledek prvního kola vypadal úplně jinak. Tím spíš si vážím racionálního rozhodnutí Roberta Mistríka, který se kandidatury nakonec vzdal, aby podpořil Čaputovou.
Slovensko stojí na prahu změny a výsledek zítřejších voleb ukáže, jak vážně to s ní myslí. Doufám, že tentokrát ego nevyhraje a naši sousedé se vydají cestou, která by pro nás mohla být skvělou inspirací – držím proto palce nejen Slovákům, ale i nám, Čechům.