Rok poslankyní: co mi dal a vzal?

Slavíte výročí? Ve vztahu, práci, přátelství? Mně minulý týden jedno výročí přinesl: 19. června to byl přesně rok od chvíle, kdy jsem se stala poslankyní. Uteklo to, ani nevím jak… těch dvanáct měsíců mě nicméně hodně naučilo.

Dnes tak třeba můžu potvrdit, že práce ve Sněmovně má ve skutečnosti hodně daleko k tomu, co o ní ukazují v televizi. Pravdou je, že vše trvá daleko déle, než jsem si představovala. Občas je to dost frustrující, ale víte co? Nakonec jsem si řekla, že je zbytečné s tím bojovat – dnes beru sněmovní šnečí tempo jako fakt, se kterým je nutné pracovat. Podobně jsem se přesvědčila i tom, že mediální obraz některých poslanců nemá často s realitou mnoho společného.

Za uplynulý rok jsem poznala opravdu hodně lidí, kteří pro ostatní dělají skvělé věci, a za to jsem vděčná. Jistě, poznala jsem i pár „blbců“, nezastírám (přičemž obě kategorie se vztahují na Sněmovnu i svět mimo ni). Budiž nám všem útěchou, že větší skupinu tvoří ti, kteří svou práci dělají s nasazením, nadšením a aniž by byli zahledění jen sami do sebe…

Skoro vtipné mi pak přijde, že jsem díky poslanecké funkci ztratila jméno: ve většině případů mě teď oslovují „paní poslankyně“. Je to pro mě celkem nezvyk, běžně jsem totiž byla zvyklá být paní Červíčkovou, paní Monikou, Monikou… a teď už holt jen tou poslankyní 😊

Ale zpátky k mému úřadování. Zatím se týkalo jednoho podaného návrhu novely, který jsem iniciovala, dvě novely zákonů nyní připravuji a u řady dalších jsem spolupředkladatelkou. Zároveň pracuji na několika pozměňovacích návrzích. Součástí poslanecké práce je také příprava zpravodajských zpráv ke sněmovním tiskům a spousta (z pohledu veřejnosti zcela určitě nudné) administrativy.

Poměrně často dostávám otázku, zda bych do toho šla znovu, kdybych už věděla, jak Sněmovna funguje – a vlastně taky nefunguje. Odpověď je pro mě samotnou naštěstí uklidňující a nakonec i motivující: šla. Mimo jiné proto, že jsem se za ten rok naučila ještě víc si vážit času, který mohu strávit se svými blízkými, rodinou a kamarády. Času je málo, ale o možnost být s nimi se nechci nechat připravit, potřebuji je k normálnímu fungování a zachování alespoň relativně zdravého rozumu 😊

Nechci, aby to vypadalo jako klišé, ale opravdu nejvíc děkuji všem dobrým lidem, které kolem sebe mám – svému týmu, manželovi, rodině a kamarádům. DĚKUJI a prosím, vydržte to se mnou !!