Česká ženská příjmení bez -ová jsou dnes čím dál častější a já se vlastně nedivím. Musím totiž přiznat, že byly časy, kdy jsem -ová být nechtěla. Hlavně při pobytech v zahraničí mě nebavilo pořád dokola vysvětlovat, že ačkoliv nejsem CERVICEK, tak pán s tímhle příjmením, s nímž se chystám sdílet pokoj, je můj manžel…
Dnes jsem si ale zcela jistá, že bych si v případě možnosti volby vybrala přechýlenou formu – jako Monika Červíčková si přece jen připadám víc žensky než jako Červíček 😄
To je nicméně jen moje osobní preference a každá to může cítit jinak, proto budu ráda, když se u nás pro ženy možnost výběru zavede. Já sama tento návrh ve Sněmovně určitě podpořím. Proč?
Jde o jednu ze svobod, které ženám v mnoha případech usnadní život a přitom nikoho nezatíží. Je na každém, nejen na něžném pohlaví, aby se rozhodl, jaké jméno chce nosit. Takže všem přeji šťastnou ruku při výběru, a to nejen formy příjmení, ale zejména partnera, ať už s -ová nebo bez -ová.